Re: Další óda na Vrchlabí aneb Potrefená husa se ozývá.

Závidím Vám všem kdo jste rodili ve Vrchlabí ty krásné zážitky z porodu a z následné péče. Já sice nemůžu říct, že jsem se tam měla špatně, protože jsem se tam potkala s plno bezvadnými lidmi, ale holt ty krásné zážitky z počátku porodu zastínily zážitky z konce porodu. Já rodila vloni, na porodnickém křesle, na konci s oxytocinem, který stejně nezabíral, porodní asistentka chodila okolo a bylo na ní vidět, že už jí to nebaví. Rada žádná,
podpora žádná. Ni vlídného slůvka. Mě už po 24 hodinách pravidelných bolesti nic nenapadalo. Primář stál u okna, pozoroval zdáli moje kontrakce, občas mě vyšetřil. Když se zmínil o císaři, souhlasila jsem, protože jsem byla totálně utahaná, ale vyslechla jsem si něco o zkažené statistice. Opěvovaná paní doktorka Korbelářová mě vyšetřila rovněž, na rozdil od pana primáře dospěla k závěru, že se otvírám a chtěla pokračovat. Byla u toho dost nepříjemná. Nakonec mi císaře udělali, jenže pak zase nastaly problémy s kojením, na což měli všichni povolaní jedinou radu. Špatná poloha při kojení. Ovšem jedno dítě pilo normálně, druhé prs absolutně odmítalo..... Takže tohle asi důvod nebyl, aspoň já si to myslím. Jedna ze sester na šestinedělí už v noci nevydržela řev, jak chlapeček odmítal prs a chtěla ho !dokrmit!. Vynadala mi, ať si ho zklidním.... Jinak by to všechno bylo OK, začátek porodu byl nádherný, asistentky mi radily, snažili se mi pomoci, ovšem družno podotknout,že to byly porodní asistentky na výpomoc, tam nepracující. Tak nevím. Jsem divná? Nebo náročná? Srab, který nevydržel rodit další hodiny? Porodit normálně, tak se ke mě asi taky chovali jinak. Takhle jsem měla pocit,že na mě koukají zkrz prsty.