diskuse nad mým synem

Jo, Libiku, i tak se to dá brát. Já to ale beru tak, že jsem volil menší zlo. Podotýkám, že tohle byla porodnice, kde nevezmou dítě od matky na celou noc se zdůvodněním, že si musí odpočinout. Tady bych se do toho taky opřel, a to z tohoto důvodu: matka většinou cítí, že odlučovat dítě od ní je zásadně špatně. Některé matky celou noc pláčou. Jestli pláčou i děti, to nevím, já tam nebyl, ale slyšel jsem o dětech, vrácených ráno rodiččce ve stavu, který ani nebudu popisovat - ne jako důsledek zanedbání péče, ale jako důsledek pláče až do vyčerpání. Slyšel jsem o děcku, které odnesli na chvilkovou kontrolu v dobrém stavu, a už nevrátili, protože jim prý nějak zmodralo a muselo do inkubátoru (a představ si, ani je nenapadlo, že by to dítě mohlo zmodrat z šoku a pláče). Co se týká matek, kterým to nevadí a berou to tak, jak předpisy nemocnice nařizují, to je prostě jejich věc. Bojím se ale, že ne vždy jejich rozhodnutí, protože k rozhodnutí je potřeba se rozhodovat... To je tedy tak v kostce důvod, proč považuju za důležitější trvat na tom, aby dítě nebylo odnešeno od matky ani na chvilku, než nerušit dítě vzrušeným hovorem. Ono to ostatně nebyla žádná hádka, spíš jsem s úsměvem a vlídně pořád dokola trval na svém, a pan doktor taky. A nakonec to tak vyšlo, že asi jako rodiče můžem rozhodnout, co se s naším dítětem bude dělat. Podotýkám ale, že pokud jde o mé dítě, klidně bych se i pohádal, a nejenom pohádal. Ono je to tak, že někdy se musím prostě rozhodnout, aniž bych přesně věděl, jestli je to dobře. Někdy ani zpětně nevím, jestli to bylo dobré rozhodntí. To ze mne ale nesejme to břemeno rozhodování - ale jak píšu výš, pokud za sebe někdo nechá rozhodovat předpisy nebo jiné lidi, je to jeho věc. V tomto případě vím víceméně pozitivně, že to bylo dobré rozhodnutí, a v souladu s tím, co cítí moje žena a dítě - to by ale bylo na delší vysvělování.