Podobný příběh

bych tady také mohla popsat. Rodila jsem ve Vrchlabí před rokem čtvrté dítě. Poprvé takhle neuvěřitelně krásně. Jeli jsme po začátku porodu přes 200 km a stejně jsem tam byla dalších 10 hodin než se malá narodila. Porod byl pomalý, ale pořád jsem měla pusu od ucha k uchu, těch děsných předchozích porodních bolestí jsem se nedočkala. Kvůli nemoci synka z dovolené v penzionu a pobytu na nadstandardu sešlo, ale asi není rozdíl mezi standardem. Rozhodně v péči ne. Dietku jsem dostala na požádání, denně mi pekli speciální bezlepkový piškot, byla hrůza to stačit sníst. Jestli někdy tady brousí moje tehdejší spolubydlící, tak zdravím Viktorka a doufám, že se má tak čile k světu jako naše princeznička. Do Vrchlabí jsme jeli po přečtení všemožných ohlasů na porodnice, manžela jsem navigovala podle mapy, předem o nás nevěděli. Přivítání bylo jak vklouznout pod vyhřátou peřinku a ani jsem odtamtud nespěchala, nějak se mi nechtělo z toho klídku s miminečkem zpátky do rozruchu a práce doma.