Názor

Domnívám se, že tento článek vychází pouze z teoretických úvah, ale nebere v potaz skutečnou realitu. Můj syn nastoupil do první třidy, která měla statut obecné školy, ale mě připadlo, že se jedná o nějaký experiment. Ve třídě bylo jen 15 dětí, paní učitelka nám nastínila svoji koncepci vyučování, kde se prolínaly jednotlivé předměty a nechávalo se na dětech, který předmět se chtělí zrovna učit. Byl to velmi alternativní způsob a všechny děti se nesmírně těšily na každý vyučovací den. Náš syn už v sobotu odpoledne litoval, že není pondělí ráno aby mohl jít do školy. Úkoly nedostávali, protože škola je od toho, aby děti naučila co potřebují a ve volném čase si mají hrát a odpočívat. Také na třídních schůzkách jsme byli přesvědčováni, jaké máme skvělé děti,jaký pokrok udělaly, co všechno dokázaly a žákovské knížky byly spíše symbolické. Vše bylo fajn až do chvíle, kdy přestoupily na druhý stupeň a začali je vyučovat i jiní učitelé, kteří nebyli připraveni a ani ochotni přizpůsobovat se potřebám dětí, ale děti se musely začít podřizovat výuce. Najednou bylo po pohodě. Děti nebyly připraveny na to učit se doma(protože ve volném čase si mají hrát), nebyly připraveny plnit úkoly a začaly potíže. Podotýkám, že se nejedná o žádné děti s dysfunkcemi.Najednou jsme procitli i my rodiče a zjistili jsme, že naše děti si ve škole náramně užívaly, ale v konkurenci s ostatními školami nemají šanci obstát, protože tento systém byl ojedinělý a děti nejsou připraveny na přechod na jiné školy. V pololetí sedmé třídy padlo dokonce několik nedostatečných a na konci roku snad hrozí propadnout jeden žák. A to je realita těchto teorií v článku. Pokud nebude celý školský systém jednotný a bude se hodnotit podle vědomostí a ne podle toho, jaké dítě je a jaké má schopnosti, není možné aby se realizovaly úvahy uveřejněné v článku