škola

Syna jsme v první třídě přihlásili do projektu " Začít spolu". Volila jsem tento projekt hlavně proto, že Tom prošel těžkým obdobím /zdravotní problémy/ a já jsem chtěla, aby ve třídě bylo co nejméně žáků.
Celé tři roky nedostával známky, ve třídě byl přítomen asistent, který mimo jiné pomáhal slabším žákům. Vysvědčení bylo formou slovního hodnocení, což bylo velmi dobré, protože jsem se z něho dozvěděla více, než ze známky a vždy tam paní učitelka připsala i něco pěkného, tzn. vyzdvihla u horších žáků to, co jim jde, v čem jsou dobří.
Musím říct, že byl Tom ve škole šťastný, ač patří mezi slabší žáky. Od čtvrté třídy byl pomalu připravován na "normální výuku", začal dostávat známky, přibyla žákovská knížka.
Myslím, že s přechodem jsem měla největší problém asi já, protože jsem si musela zvyknout, že prostě je slabý žák a že musím být ráda i za horší známky.
Teď končí šestou třídu, bude mít trojky a čtyřky. Vím, že mu v den vysvědčení stejně koupím maličkost, že dokončil šestou třídu i když se čtyřkama, protože už dnes vím, že z něj lepší známky nedostanu. Bylo pro mne těžké se s tím smířit, ale teď vím, že on je šťastný, nebojí se přijít domů s horší známkou.
Připouším, že mne deset měsíců školy velmi vyčerpává, protože Tom se sám neučí, všechny předměty se musím učit s ním, což je tedy velmi únavné. Občas mi ujedou taky nervy, protože začíná puberta. Pubertu a výsledky ve škole prostě někdy v klidu vyřešit neumím.
Jen doufám, že si vybere později školu, která ho bude bavit a bude v životě šťastný. Nela