Je to jen pes!!!

Miluji pejsky a kynologie je mým koníčkem.V dětství jsem měla knírače.Pak jsem se vdala a manžel též vlastnil psa-dalmatina.Byl to velice klidný a pohodový pes (nyní už je v psím nebi).Měl milou a přátelskou povahu. Mé první dítě s ním prožilo 3roky svého života ALE přesto, když byl v blízkosti dcerky, tak jsem je oba bedlivě pozorovala.I já, coby majitel psa, jsem k němu neměla naprostou důvěru.Člověk nikdy neví...dcerka mu může nechtěně ublížit, např.přišlápnout tlapku nebo sáhnout do misky a než se člověk naděje, může po ní vystartovat.Pořád je to jen pes, šelma. Nevidíš mu do hlavy.Ještě chci dodat, že kolegyně měla 2letou dogu, byl to obrovitý pes, kolikrát ho měla i v práci, já z něho měla obrovský respekt, ale ona mě vždy chlácholila, neboj, on se tě bojí víc než ty jeho...po čase ale tato doga ze zcela neznámých důvodů prokousla majitelce ruku tak, až jí zlomil pažní kost a měla otevřenou zlomeninu, psa nechali utratit a při pitvě se zjistilo, že měl nějaký nádor na mozku a že mohla být příčina.Tak si prosím tě dávej pozor, nikdy nevíš, co se může stát.