20.1.2006 8:32:24 janka
Re: Kavalíři
Náš pes vlastní ublížil naší dceři, hodný milý, poslušný, myslím že i celkem vychovaný. Vždycky jsem mu věřila, s dcerou si hrál, byli kamerádi.
Do hlavy mu nevidím, neznám jeho bolístky, nemoci
(co nejsou vidět) , jeho psychiku. Po operaci dcery , vyšetření psa ,zda má všechna očkování, kvůli infekci a otravě krve dcery, jsem měla dlouhou rozmluvu s veterinářem, naštěstí velmi rozumným. Sám má dvě děti, dva psy. Nikdy v životě by nenechal je spolu hrát, /maximálně chvíli za dozoru dospělých/ žádné lézení do misek, krmení psa dítětem apod. Děti miluje , samozřejmě víc jak ty psy a nikdy nemůže říct, že jeho "vychovaní" psi dětem neublíží a on nebude riskovat jejich zdraví , třeba i život. Děti mají své a psi také, svůj klid na spánek, na jídlo, na hru. Nejhorší je, když si dítě se psem může dělat co chce, zasahuje do jeho klidu, když ho potřebuje, do jeho jídla , tahá ho, časem může začít ubližovat, právě proto že je to pro něho spíš hadr ,než aby respektoval jeho potřeby na
odpočinek, stravu, nebral ho jako podřízeného
v domácnosti, s kterým si může dělat co chce, ale jako samostatného tvora s jeho nároky a potřebami.
Nikdy nemůžete 100% říct, že pes vašemu dítěti nikdy nic neudělá. To je nesmysl, a na člověku je, aby neriskoval co nemůže ovlivnit.Můžete ručit za sebe, snad za dítě, ale ne za chování a jednání psa. A na dospělém je, aby dítě ochránil a "nezkoušel" na něm své kynologické pokusy a doufal, že pes vše pochopí a nebude se chovat po "psím" pudově jako zvíře, ale jako my, lidé,rozumě. Držím palce, ať není nikdy ubližováno, ani ublíženo.
Odpovědět