Nevěřím

Já mám špatnou zkušenost,a psům nevěřím. Máme doma taky miláčka, o kterém jsem si myslela, že na se na příchod dcery těší jako my. Mazel, vzbuzující důvěru, oddaný ,věrný,kamarádský.
Nebudu popisovat dále detaily. Jednoho dne dceru napadl,když jí byl rok a držel její hlavu
ve své tlamě, než jsme stačily zasáhnout. Týdny a měsíce strachu, jestli nepřijde o oko, pokousaná na části obličeje. Asi jsme něco hodně zanedbali. Právě to , že jsme přecenili tu bezmeznou důvěru, kterou jsme ve psa měli. Právě proto, že je to "jen" zvíře,které může být nemocné, něco ho bolet, dítě ho zatahá, kde nemá, stoupne na nohu a pes se brání něčemu nepříjemnému. Nebo jen žárlí.
Nevěřím už ani svému ani cizím psům. Dceru k nim nepouštím. Majitel, který říká, můj pes nic nikomu nikdy neudělá, není myslím soudný. Nemusí udělat, ale může.A pak je to opravdu jen vteřina nepozornosti ,kdy je dítě se psem samo a tragedie je na světě. Jistě se se mnou spousta "pejskařů" neztotožní, ale vzhledem k tomu že i já jsem oddaný pejskař, jen pod tíhou téměř tragických událostí, jsem svůj názor musela přehodnotit a nepřeju nikomu, aby něco podobného jako my , musel prožít. Děkuji za to , že dcera přežila útok a byla ve věku, kdy z toho nemá psychické trauma na celý život.
A proto prosím, kvůli těm maličkým a bezmocným, bezmezně nevěřte.