Re: Světýlko na konci tunelu...
Pawlí,
přeju Ti aby vás v životě čekaly jen samé krásné zážitky. Na tvůj původní článek jsem nereagovala, protože prostě nevím jak. Neumím vyjadřovat účast brečím nad každým podobným osudem. Mé známé zmřelo 9 leté dítě při autonehodě, je to už 5 let. Dodnes se při setkání s nimi bojím, abych neřekla něco co by je bolelo (jak vyzvedávají děti ze školy, proč chodí či nechodí do práce, proč mají domek - jsou to věci, které nemusejí souviset, ale můžou). Vážně z toho mám panickou hrůzu, abych jim nějakou pitomou neobratnou větou ještě neublížila.
Pro to se se vší upřímností ptám, je člověk v takovéhle situaci schopen rozlišit, kdo je "jen" pitomec a neví co a jak říct a kdo je sobec a necita?
Odpovědět