Re: strach

Zuzko
vím,čím jste si prošli a přeju hodně síly a hlavně už jen samé dobré věci.
Jestli sis všimla výše,psala jsem že se nám narodil chlapeček s metabolickou vadou,postižený s velice špatnou vyhlídkou na život.Kdyby ho asi týden po narození nenapojili na dýchací přístroj,asi by už nebyl.U nás se bohužel ta met.vada potvrdila,je docela vzácná a pravděpodobnost,že se to bude opakovat je 1:4.abych to napsala srozumitelněji, kdybych měla 100 dětí,tak 25 jich může být postižených a 75 zdravých.Tedy docela velká šance na zdravé dítě...aspoň myslím.Taky mám strach a velký,ale snažím se,abych ho vůbec nebrala v potaz a věřím,že už se to opakovat nebude.Prostě nic jiného si nepřipouštím.Nemá cenu se dopředu starat, co bude.Nechávám tomu volný průběh a hlavně se snažím na to nemyslet.Jde to těžko,ale jde to,teď už to vím.Jediné plus, které nám tahle životní situace přinesla je to, že jsem se naučila věřit a myslet pozitivně.Předtím jsem to tak neměla.
Martina