držím pěsti pro nekonečné štěstí
Pawli a všechny ostatní maminky, které potkala taková veliká ztráta.
Moc Vás obdivuju, já bych to asi nezvládla, vím jak jsem dva dny před propuštěním z nemocnice brečela, když mi vzali malého a odvezli ho na ozařování kvůli žloutence. Bylo mi hrozně smutno, bála jsem se. Když jsem si Vaše články četla, hrozně jsem brečela. Jste silné, i když jste vlastně museli být.
Přeju Vám už jenom samé štěstí a jenom to "příjemné" trápení. Alča+Ondrášek
Odpovědět