Skoro to samé...

Pawli,zdravím tě,teď jsem si přečetla článek,moc hezký a nejlepší je samozřejmě ten konec:).Nefunguje mi icq,musím to dát dohromady.
Nám se před rokem narodil krásný chlapeček bohužel den po porodu mu zjistili metabolickou vadu,která způsobila postižení ve směru zastaveného motorického vývoje.Přes předpovědi lékařů že se nedožije tří měsíců mu bude za chvilku rok (po půl roce straveném v nemocnici v Praze-my jsme z Frýdku-Místku) je konečně s námi doma.Bolest to byla (a vlastně pořád ještě je) stejně veliká, takže vím přesně o čem píšete. A i přesto všechno co nás potkalo a přesto, že tušíme co nás ještě čeká, snažíme se žít s manželem co nejnormálnější život.Všechno jde přežít,není to ani o tom,jak je kdo silný nebo ne,je to o tom, že člověk má velice silný pud sebezáchovy.
A k těm známým..Potvrdilo se mi to,co Pawli a ostatním. Přátelé kteří byli předtím, ti zůstali, známí se rozdělili na dvě skupiny. Ty, kteří se nás bojí a malého přehlíží a dělají jako by se nic nestalo a on neexistoval, a ty, kteří se sice zeptají, řeknou že to musí být hrozné, a vzápětí začnou mluvit o tom,jak jejich mimčo se posadilo a jaké je šikovné... Prostě tak to je..
I já věřím na dobré konce,proto Pawli hodně štěstí tobě i všem ostatním.