Re: Absolutní konec absolutního štěstí

Jo, tak nějak. A já k tomu přidávám, že si nedovedu představit, že bych nevěřila v Boha. On je v takové chvíli silou, která mě zvedá doslova z prachu, má skála... Nerozumím kolikrát, proč to dopouští, ale mám zkušenost, že ví, co dělá. To, co se mi v jedné chvíli zdá k nepřežití, je po čase mou silou, tím, na čem jsem vyrostla a můžu podpořit ostatní.