můj pohled

Já tedy nevím, jak ostatní, ale já jsem z těch, co jsem si moc přála, aby byl manžel se mnou u porodu. Pokud by nešel, nedalo by se nic dělat, ale jsem moc ráda, že tam byl.
Možná je to ode mne sobecké, co teď napíšu, ale muži, kteří v dnešní době nechtějí jít k porodu jen proto, že by se zesměšnili před kamarády, jsou prachobyčejní sobci. A že takové znám. Včera rodila známá. Její přítel tam s ní nebyl. Bylo mi té holky líto. Já nevim, já si prostě myslím, že pokud tu možnost ten muž má, měl by být oporou ženě, která to v té dané chvíli potřebuje.
Vždyť dneska je to běžné být u porodu, proto nechápu, že se ještě najdou takoví sobci, kteří radši chlastají v hospodě a čekají na zprávu z porodnice, než aby byli se svou ženou a psychicky ji podporovali.
Můj muž tam byl sice jako třetí kolo u vozu :-), ale byl tam se mnou a za to jsem mu vděčná! Chlapi, běžte k porodu!