Re: Nejsem tak úplně stejného názoru

Souhlasím s tím, že záleží na tom, jak žena muže připraví na svůj porod. My jsme chtěli přirozený, bez jakýchkoli léků, protože jsme se shodli na tom, že je to pro miminko nejlepší. Manžela jsem se snažila seznámit co nejvíce s tím, jak takový porod může probíhat. Dávala jsem přednost té horší stránce věci, to aby byl připraven a počítal i s nejhorším - aby pak nebyl špatně překvapen. I tak manžel souhlasil být u toho, chtěl vidět jak se narodí jeho dcerka. A co se týče toho, vidět mě ne "na úrovni" - v tu dobu mě bylo ale úplně jedno jak se chovám, jestli křičím, nebo dobře zvládám bolest. Podle mě je určitě důležité manžela připravit a seznámit ho co nejvíce se všemi možnostmi porodu a říct mu o tom, co žena cítí, jestli se bojí, nebo se "těší" (nevím, zda existuje žena, která se na svůj porod těší?). A podle toho co ví, by se měl rozhodnout, zda-li bude či nebude schopen to ustát. Můj manžel měl trochu strach, ale nakonec byl skvělá psychická podpora, i když ze začátku tam jen BYL. Ale při druhé době porodní aktivně pomáhal a to se mu líbilo.