Nejsem tak úplně stejného názoru

Před dvěma měsíci se nám narodila nádherná dcerka, kterou jsme pojmenovali Kristýnka. Bydlíme v Itálii a taky jsme rodili v Itálii. Byla to pro mě moje první zkušenost a měla jsem z ní opravdu veliký strach. Obešla jsem zdejší nemocnice a nakonec jsem si vybrala nemocnici v Borgo San Lorenzo, kde podporují přirozený porod. Ano, i přes můj neuvěřitelný strach z bolesti, jsem dala přednost nemocnici vzdálenou jednu hodinu autem. Manžela jsem u porodu chtěla, ale nechtěla jsem, aby tam byl za každou cenu. Řekla jsem mu "podívej, já budu moc ráda, když tam budeš, ale pokud se na to necítíš, pochopím to". Manžel tam chtěl být a taky tam byl. Ale nesouhlasím, aby tam měl být jen po dobu připravy na porod. Když už tam je, měl by tam být celou dobu a zvláště při druhé době porodní, aby viděl to maličké stvoření. Vždyť o tom je porod, ne o křiku a bolesti a trpění, které tomu předchází. Ten křik, bolest a utrpení má přece smysl! Můj manžel mi pak říkal, že to pro něj byla neuvěřitelně pěkná zkušenost. Ano, bolest tam je, ale svou přítomností si uvědomil, co to znamená přivést na svět děťátko. A dokonce se mu líbila více druhá fáze, protože se cítil užitečný. V první době totiž byl jen přítomen, všechno potřebné zajistila porodní asistentka, která tam byla prakticky pořád (odešla snad jen na záchod). Ale v době vypuzování mě podpíral a byl stoprocentně aktivní, najednou tam opravdu byl a pomáhal mě. Vzhledem k tomu, že to byl naprosto přirozený porod, nebyla jsem napojená na žádné přistroje, které by ukazovaly začátky a konce kontrakcí (to já jen oznámila "další, přichází další"). Jen na začátku asi půl hodinky mi dělali monitoring kvůli tomu, že mě již doma praskla voda a chtěla jsem rodit v bazénku.
A co můj velký strach a přirozený porod? Moje vzpomínka na porod je vlastně docela příjemná. Celé těhotenství jsem říkala, že jestli nebudu moct se ponořit do teplé vody, tak to nezvládnu. A já nakonec do tý vody ani nechtěla. A všechno jsem zvládla, přestože jsem byla prvorodička, za devět hodin a bolest byla, to je pravda, ale naprosto snesitelná a přirozená.
Maminky, samozřejmě nenuťte své manžele být u porodu, pokud to nechtějí, ale jestli tam budou, tak ať si nenechají nic ujít. I můj manžel i ostatní otcové, které jsme slyšeli během očekávání, říkali, že je to nezapomenutelný zážitek, který by si žádný otec neměl nechat ujít.