a co naše matky?

Doufám, že nás je mnoho takových rozumných mamin, ale na matku vlastní jsem si před zrcadlem nazkoušela dokonale neutrální výraz a několikrát nahlas vyslovovala "ovládání močového měchýře je věc individuální a moje dítě ho zatím ovládat nezvládá, no a co....!", až jsem byla s intonací spokojena a byla si jistá, že tím nespustím mezigenerační konflikt. Protože zkušenosti profesní (dětská sestra v jeslích) i osobní ( matka tří dětí, z nichž já byla hvězdou - na roce prý bez plen i v noci - tomu prostě nevěřím) byly proti mě a mé holčičce, která ač na dvou letech plynně mluvila, libovala si ve zdrobnělinách a správně sklonovala i časovala, o nočníku nic vědět nechtěla a čůrala i kakala do plen (a to látkových). Jak píše autorka, vycítila, že nám (mě) na tom záleží a byl tady šprajc. Začala chodit skutečně sama, až když já to vzdala, začala kupovat papírové pleny, s tím, že nočník vytáhneme na jaře (narozená je 1. ledna). Jo, tyto povahové rysy nás budou provázet věčně, už se s tím smiřuju, teď máme rozehranou variantu:" do školy rozhodně nepůjdu, číst a psát umím a kam půjdu to nevím, ale do školy rozhodně néééé!" Takže se pokouším dělat mrtvého brouka a jeko s těma plínama čekat, že ji to přejde samo ( i když 1. září se blíží...... :-)).