A zase ten nočník

Naše Zlatíčko jsem vedla k myšlence na nočník poprvé až v 18 měsících. Je to holčička a i přesto jí to nic moc neříkalo. Nechtěla ani posedět, natož tak něco "udělat" na patřičně místo. A tak jsme ji nenutili a zkoušeli reakce. Ze začátku nočník sloužil spíš jako vozítko pro panenky, postýlka pro plyšáka či miska na přelévání vody a jiné podobně veselé hrátky. Nechali jsme ji u toho. Další měsíc jsem to zkusila znovu. Zase bez úspěchu "dokončení akce", avšak alespoň byla schopna chvíli posedět, ale nic z toho. Prostě ještě nechápala, co vlastně po ní chci a proč ji nutím sedět na té tvrdé studené věci. Čůrala vesele dál do plíňáku. A vzhledem k tomu, že opravdu dbám o pitný režim, čůrala vydatně. Dokonce i po noci měla úplně nasáklou plínku, že měla snad kilo. Říkala jsem si: "Jak je možné, že jsou děti suché celou noc? (dle moudrých knih), když moje dítě čůrá aspoň 3x?!"

Další měsíc jsme to zkoušeli zas a další zase a pak znovu. Naše dítko je vskutku tvrdohlavé a velmi mazané a jakmile vycítí, že nám "o něco" jde, někdy nás pěkně potrápí a nechce už jen proto, že prostě nechce. Přiznám se, že nejsem tak super vyrovnaná matka a klidná osoba jako autorka článku Nočníkováni a přiznám se, že tu a tam jsem už i křičela, zvlášť, když dceruška vyprázdnila svůj natankovaný močáček na matračku v místě hlavy a ještě se na mě škodolibě křenila.

Na začátku 22. měsíce jsem rozhodla, že jsme snad už připraveni, a že to zvládnem. Už nebyla doma taková zima, dítko nebylo nabaleno ve dvaceti vrstvách, a tak jsme se do to pustili. Dle vzoru kamarádky, která udělala podobně rozhodnutí o měsíc dřív než já, jsem se obrnila trpělivosti. Ona zmíněná kamarádka mi totiž napsala SMS-ku v tomto znění: Už jsme 5 dní bez plínek!!!! A pak lakonicky dodala: "Čůrá úplně všude!"

Takže s touto psychickou podporou jsem se do toho vrhla:o)

Taky jsem se jako blázen do zblbnutí ptala: "Nechce se ti čůrat? Běž na nočníček!" a pod. Upřímně řečeno jsem z toho střehu měla nervy na dranc a už v hrůze očekávala další vytírání a drhnutí a praní a věšení a žehlení a skládání a tak dokola.

Ze začátku jsem ještě přesně nebyla schopna vystihnout moment, kdy se jí "chce" a mám pocit, že i ona v tom neměla moc jasno. Prostě si hrála a najednou jí teklo čůrání po nožičkách a gaťkách a sama z toho vypadala překvapena, tak to mi jí bylo spíš líto. Ale pak už jsem vypozorovala posun!!!! A to byl asi zlomový okamžik. Když se jí chtělo, začala se "ošívat, různé se kroutit a tisknout nožičky k sobě" a to byl ten moment pro tryskomatku přinést nočník a posadit! A úspěch se dostavil. Ovšem ne vždy. Někdy dítko prostě řeklo, že čůrat nebude, sednout si nechtělo ani za nic a do dvou minut byl mokrý koberec opodál.

Taky jsem se snažila to rozdýchávat. Ale maminy, už máte půl cesty k úspěchu za sebou. Dospěla jsem ke zjištění, že kapacita močáčku našeho Zlatíčka roste a pravděpodobně je schopna i větší množství moci zadržet. Zatímco před tím čůrala do plínky často a po troškách, tak tentokráte vydržela déle a vyčůrala více!!!!!!! To je fakt základ pro úspěch a v této fázi už to nevzdávejte, přesto, že jste zralé na Prosac a váš byt je téměř určen k demolici. Tato fáze se u nás dostavila zhruba po necelých, a teď se podržte!!! 14dnech. Jistě se mnoho matek zhrozí:" Co?!! Tak dlouho? A já říkám:" Ano." Musíte být silné.

Protože od toho okamžiku to začalo jít vcelku dobře. Už jsem nevytírala byt co hodinu, ale třeba 1x denně a už si někdy i sama řekla, že chce čůrat. Za více než měsíc už si sama stáhla kalhoty a posadila a vyčůrala a už mě jen zavolala na očištění. Sama si natáhla gaťky a pokračovala v hraní. A tak je to, díky Bohu, doteď. Už mě fakt skoro nepotřebuje a mnohdy ji najdu sedět na nočníku, aniž by mě s tím obtěžovala, jen mě zavolá, že chce očistit.

Horší to bylo na začátku s kakáním. Měla nějaký blok, že jak ucítila zápach a uviděla něco hnědého v nočníku, zpanikařila a už nechtěla sedět, přestože se ji chtělo ještě kakat. A tak začala zadržovat. Vyvinula se nám z toho "pěkná" zácpa a tím se kolotoč odmítání kakání ještě zhoršoval. Protože když jsme ji přemluvili, aby kakala, bolel ji zadeček z tlačeni těch "tvrďochů". A tak jsem nasadila Laktulosu a když chtěla kakat, vyžádala si ještě plínku. Když už zase kakala v pohodě, už jsem ji přestala dávat plínku jen "vykakáni" a postupem času se to "vstřebalo" a teď už radostně výskáme nad tím krásným bobečkem, co holčička udělala do nočníčku. Mnohdy děláme legraci, že u nás do nočníčku kakaly srnky, neb jsou tam od nich bobky:o)

A co vycházky? Tak to bylo snadné. Jednoho dne jsem s ní šla na návštěvu, a tak jsem spěchala, že jsem jí plínku zapomněla dát (neb v té době už byla celý den bez plen). Venku jsme šly a pak se dcerka opatrně zeptala:" Čůrat do gaťek ne, že ne?!" a já pravila: "Jasné, že ne, čůrej do plíňáka." A pak jsem si uvědomila, že žádného nemá!!!!! A tak jsem se ji zeptala, jestli vydrží domů a ona statečně slíbila, že jo. A fakt. Vydržela. Od té doby už nemáme plíňáka ani ven a když je potřeba, čůráme "do travičky" nebo na dospěláckej záchod. Ale radši do travičky, protože se nám jeví čistší než kdejaký veřejný záchod.

A co noc? To pak to šlo už ráz na ráz. Dala jsem do postele igelitové prostěradlo a poprosila dcerku, ať se vyčůrá před spaním a nedávala jí tolik pít. Základ je ten: spát s dítětem. Já to tak dělám už od jejího narození, ale u kamarádek jsem se setkala i s tím, že spí v jiném pokoji než dítě. Tak takhle to asi nepůjde. Vezměte si dítě do postele, alespoň na těch prvních pár dní. Ovšem riskujete, že už vaší postel nebude ochotno opustit:o)

Takže: První noc jsme byli suší!!!! Dala jsem nočníček k posteli a průběžně asi 4x za noc vzala spící Zlatíčko a posadila na nočník (pro jistotu tolikrát). Zlatíčko, klimbajíce, se vyčůralo a jen jsem ho položila, už zase spalo. Další noc jsem byla notně unavená z té předchozí noci, a tak jsem "zaspala". Zlatíčko mě probudilo, že chce čůrat a už byla trošku mokrá, ale ne všechno bylo venku. Moc jsem ji pochválila, umyla, převlékla, podložila suchým ručníkem a spaly jsme dál. Třetí noc byla já i ona moc unavená a neprobudila jsem se ani já ani ona. Až jsem se vzbudila, zjistila jsem, že je celá mokrá a spinká, ani se neprobudila. Šetrně jsem ji vzbudila, politovala ji a řekla, že nevadí, že byla moc unavenkaná, opláchla ji, dala čisté oblečky, převlékla postel a spaly jsme dál.

Od té doby je suchá i v noci a někdy ji "vyčůrám" já, jindy vzbudí zase ona mě. Kapacita a schopnost "vydržet" se stále zvyšuje a teď musím uznat: je to úplná pohoda proti tomu, co to bylo. Teď čůráme max. 2x za noc a to se na mě mnohdy zlobí, proč ji budím, když se jí vůbec nechce.

Ale fakt je, že ne vždy to jde tak hladce, to vás nechci "lakovat". Moje kamarádka říkala, že jakmile dítě vzbudí kvůli čůrání, dítě začne ječet jako siréna, probudí se a pak nemůže spát. To je fakt špatné a nevím, co bych vám poradila jiného, než počkat a dávat pleny na noc dál a zkusit to zase za nějaký čas znovu. Pokud tedy nechcete trávit noci s ječícím dítětem místo blaženého spánku.

Douška na závěr: Maminky nezoufejte, nakonec všechny děti budou stejně čůrat do nočníku a pak na záchod (to se naší dcerce líbí). Nestresujte sebe ani vaše děti. Já jsem začala ve 2 letech a 2 měsících, ale kdybych ještě 2 měsíce počkala, nic by se nestalo. Nenechejte se deptat babičkami a tetičkami a jinými "dobře to myslícími" osobami.T o, kdy dítě čůrá do nočníku nemá nic společného s IQ a vaše dítě není opožděně, pokud nečůrá už v roce. Naopak mám kamarádku, jejíž dítě čůrá na nočník už od (a teď se podržte) půl roku!!!!, ale chyba lávky, dítě mělo tři roky a tu a onde se počůrá i ve dne. To se nám teda už nestává. I vědci píší, že nemáte své dítě nutit příliš brzy, neb mu vypěstujete reflex, který má pes, jakmile uvidí patník. Ale k uvědomělému vyměšování tato cesta nevede.

Všem přeju úspěch. Mějte se fajn.