Re: nechápu?!?
Rebeko, musím se taky trochu ohradit. Líná trochu jsem, což o to, ale rozhodně nejsem líná si některé věci přečíst a o některých jiných přemýšlet... Slovo líná je trochu široký pojem.
Za prvé si myslím, že co dítě, to originál. Moje dítě ve dvou letech v pohodě mluvilo – používalo odhadem něco mezi 500 a 1000 slovy, zdrobněliny, synonyma a gramaticky správné tvary. Teď si představ, že budu vykládat jiné mámě: „Vaše dítě nemluví? To je proto, že jste LÍNÁ na něj mluvit! Pěkná kravina. Moje dítě je prostě takový komentátor, někdo jiný je možná spíš hloubavec...
A tak já jsem posadila dítě na nočník někdy v 16 měsících, dítě se nudilo a utíkalo pryč. Tak jsme to jen velmi zvolna zkoušeli, dnes ve 26 měsících si dojde na nočník jen, když je nahý, a to nikoli na povel. Na povel totiž neudělá absolutně nic. Je to taková povaha. Všechno sám. Mezi lidmi jsou přece i povahové rozdíly. Někdo se přizpůsobí, jiný ne.
Ale mám jeden postřeh z jiného soudku. V sousedství bydlí jedna matka s podobně starým klukem. Ten chodí bez plínek již relativně dlouho. Ptala jsem se jí, jak se jí to povedlo. A ona na to, že na něj křičela a říkala mu, že se mu VŠICHNI BUDOU SMÁT (je to taková od rány Slovenka) Aha… Je to zvláštní dítě. Když je potkám, nikdy se mi nepodívalo zpříma do očí, nikdy mi nic neřeklo, nikdy jsem ho neviděla se smát – ani na mě, ani jen tak. Napadá mě, jestli ty různé drezůry nemohou nechat na dítěti ještě úplně jiné stopy – v takových složkách osobnosti, na které zatím nikdo nevymyslel žádné tabulky a které se těžko definují... Nemyslí si ten chlapeček náhodou, že já jsem taky jedna z těch, která by se mu hned posmívala? Stejně jako celý zbytek světa? Nezahnali to dítě náhodou trochu předčasně do obranného postavení…? Jsou to složitosti – nebudu je dál rozvádět, ale tuším, že je to všechno složitější, než to vypadá. Dnes se dítě jeví normálně, za pár let to může být jinak. Už Zikmund Freud to naťuknul. Mívám pochybnosti, ale odpovědi si radši vyhledám někde jinde než u vás.
Odpovědět