noční čůrání

Spaní bez plínky jsme začali tím, že po usnutí za hodinu vyčůrat, pak před naším spaním zase. Pak už stačilo dát vyčůrat po 2 hodinách a nebo jak se povedlo. Vlastně povede, s Tomáškem jsme v této fázi. I Martínka dáme někdy vyčůrat než jdeme spát my. Když je moc unavený, nemocný, nebo uplakaný. A málokdy se počůrá, ale stane se. Tomášek až teď za poslední snad týden pochopil přesně, co se po něm chce ve dne. Už nená mokrou kapku ve slipech, aby si uvědomil, že má jít čůrat. Napřed jsem měla chuť se rozčilovat, že takový šikulka to pozná dřív. Nepoznal, nechápal. Snad už to bude umět, jde do školky.
Babička, moje maminka, tvrdí, že my (já a dva bráchové) jsme měli plínky tak do roka a čtvrt a konec, že pak už ani ve dne ani v noci. Že starý dobrý látkový plínky děckám vadily, pak jim vadilo tekoucí čůrání po nožičkách a já že jsem jen líná a radši dávám dlouho plínky, papírový. Našim klukům bylo úplně jedno, co jim kde teklo, nebo padalo :-( a názory babičky poslouchám už jen jako.
A nedá se nic dělat, naši rodiče se učili jak vychovat nás, my se to učíme na našich dětech. Zvlášť to první je chudák pokusný. Ale radši to budu zkoušet než bych poslouchala staré dobré rady. Jako polívka ve 3 měsících, kojení jen v šestinedělí, plínky max do roku a půl, při nachlazení nekoupat, nesprchovat, neumývat vlasy, nevětrat... Jenže pak neposlouchám ani ty dobré rady. Co se dá dělat :-)