Re: nechápu?!?

Mně spíše příjde normální,že dvouleté a starší dítě na nočníček nechce,když se doposud stále počůrávalo a pokakávalo do plínek-chápu,že vysvětlit mu,že do teď to bylo dobré a teď už ne problémem může být- hlavně pro živější děti,které cítí usednutí na nočník jako ztrátu času a omezování v pohybu...

Rebeko, já to (z vlastní zkušenosti) vidím jinak.

Když "živé" desetiměsíční dítě posadím na nočník a ono na něm nechce sedět (a co by na něm asi tak dělalo, když mu je naprosto jedno, jestli čůrá do plen, do kalhot nebo třeba na zem), tak se prostě zvedne a odleze nebo odejde. Když ho tam budu chtít přidržet, vzbudím u něj nevoli, protože ho omezuji v pohybu. Může (ale nemusí) zafungovat, že mu předložím nějakou zábavu - přečtu knížku, pohrajem si s hračkama, pustím TV, nakrmím ho... (vybírám z dobrých rad, které se v nočníčkových diskuzích objevují). Krom toho, že na některé děti fungovat nemusí, tak třeba mně osobně se takový přístup příčí, protože vysedávání na záchodě s knížkou v ruce považuju za zlozvyk a nechce se mi v něm děti podporovat od mimina. Navíc pokud čůrá jen tak mezi hrou, tak nevidím rozdíl, jestli má čůrat do nočníku nebo do pleny (pravda, hadrovou plenu musím vyprat, papírovou koupit novou, ale při současných úsporných pračkách a levných papírovkách mi ani jedno nepřijde jako nepřekonatelný problém).

Oproti tomu dvouleté dítě (plus mínus) už je někde trochu jinde - začíná si uvědomovat, že potřebuje čůrat, je možné mu vysvětlit, že se čůrá na nočník nebo na záchod, umí si říct, že chce čůrat nebo se obslouží samo, celkově komunikace mezi ním a dospělým bývá jednodušší než u ročního dítěte... Já své děti neučila na nočník tak, že bych je vysazovala. Prostě když si začaly uvědomovat, že se počůraly a ještě lépe - že už se jim chce čůrat, tak jsme si vysvětlily, k čemu je dobrý nočník ;o) Chápu, že ne se všema dětma to jde tak hezky splavně, nicméně i tak si myslím, že s dvouletým děckem se člověk domluví spíš, než s ročním děckem. Navíc v této době u mých holek nastal přechod od "čůrám, kudy chodím" na "uvědomuji si, že se mi chce čůrat" - myslím, že když se rodičům podaří podchytit tenhle okamžik, tak je "nácvik na nočník" jednodušší, než když se dítě vysazuje na nočník, protože by se mu mohlo chtít čůrat nebo když si naopak zvykne, že vědomě čůrá do plen. Mám pocit, že v téhle době holky na nočníku snad ani nikdy neseděly - ony prostě jenom proběhly kolem nočníku a bylo v něm načůráno ;o) CHtít po nich, aby na něm poseděly třeba jen dvě-tři-čtyři minuty... nemožné, ať už byly roční nebo dvouleté...

S.+++