Děkuji Rebece

Je to trochu opožděná reakce, ale nějak nestíhám sedět u pc. Ani jsem nečetla všechny články v diskusi, nemám na to čas. Ale chci poděkovat za její názor Rebece. Mám kluka, kterému budou na podzim 3 roky a holku 1,5 roku. Oba jsem začala dávat na nočník, když seděli bez opory. Nevím jestli je to díky tomu, že měli pravidelný režim, tak měli ranní stolici. To nebyl problém odchytit. Jen jsem musela vylézt z postele i když nebrečeli a dát je na nočník. Nutit k sezení jsem je nemusela. Televize je pro ně vzácnost, moc jim jí nepouštíme, tak tu chvilku spolehlivě u televize vydrželi sedět. Takže po ránu a pak po každém jídle posezení na nočníku. Po pár měsících ( když bylo v bytě teplo) už nedostali plenu. Počůrali se, i koberec to kolikrát odnesl, ale nebrali jsme to jako katastrofu. Když byli doma bez plen a venku krásně, zdálo se mi hříchem toho nevyužít a nezkusit to i venku. Několikatery kraťasy či kalhotky sebou. Bez nějaké kalamity se to neobešlo, ale nekřičeli jsme. Malá si sice ještě neřekne, že chce čůrat, ale vyhrne si šaty. Malej je bez plen od roku a půl, ale v noci bez plen to zkoušíme až posledních 14 dní. Smrkání se mi zdá taky hodně důležité, už jenom kvůli tomu, že si nedokážu představit na naše děti v nemiminkovském věku použít odsávačku hlenů. To by byl boj. Ale štěstí je, že vidí smrkat nás, takže jakmile se zmocní papírového kapesníku, napodobují nás. Malej už to zvládnul a jelikož pro malou je brácha stálou autoritou, doufám, že to nebude problém. Ale za co Ti děkuji. Já si naopak v dnešní době s dětmi bez plen připadám jak sadistická matka, u které je nočník či neexistence plen to nejdůležitější na světě. Díky Tobě si připadám trochu líp.