Re: Není to jenom o dětech a vnucích

Aisi, v tomhle je dobré připravit si půdu. Když mi mamka začala zase domlouvat (taky jsem nemehlo), objala jsem ji, dala jí pusu, a řekla jí něco v tom smyslu " maminko, já vím, že bys za mě nejraději i dýchala, ale já to už zvládnu sama. Moc moc moc díky, žes ze mě udělala velkou šikovnou holku, která se o sebe umí postarat. A dovol mi, abych ti poděkovala - zvu tě na slavnostní večeři, jen my dvě. Prosím, nedávej mi košem, moc mi na tom záleží."
Taky to nešlo hned napoprvé, to víš...jde o to získat tolik sebedůvěry, abys jí dokázala říct, že jsi velká, a přitom nezranila ani ji, ani svoji důstojnost. Dceři, která má velké problémy se sebedůvěrou, jsem vždycky radila, aby si stoupla před zrcadlo, narovnala se a pojmenovávala nahlas věci, se kterými je na sobě spokojená. Docela to funguje :-)