moje babičky

Milé dámy,
jak já závidím všem maminkám, které mají alespoň trochu ochotné babičky. Moje máma je plně vytížená a vidíme se tak jednou za 14 dní tak 2 hodiny. Z toho vyplývá, že mi dceru nepohlídá, nevyzvedne ze školy, na prázdniny si ji vzít nemůže, protože je v práci. Rozmazluje ji podle mého názoru nesmysly, které doma akorát překážejí. A manželova matka - s tou se nestýkáme, protože se to pokazilo hned po narození dcery. Když se malá narodila o půlnoci a manžel to zavolal domů, tak dostal jen vynadáno že je budí. Když jsme jim vezli malou ukázat ve 3 týdnech, protože se k nám nějak nedostali, tak nejenže malou nevzali ani do náruče, ale na odchodu poznamenali, že na uřvaný parchanty nejsou zvědaví. Jen tak pro zajímavost Anička je prozatím jediná vnučka z obou stran i přes to, že já mám 3 sourozence a manžel 2.
Myslím, že každá znáte ten pocit, kdy už padáte na pusu a kdyby si někdo vzal kočárek na půl hodiny(když byla miminko), nebo šel s dcerou na procházku, by hodně pomohlo. Já jen tiše závidím rodinám, kde babičky si o prázdninách vezmou vnoučata alespoň na týden. Není to o tom, že bych se chtěla dcery zbavit, ale nemáme ani společnou dovolenou, protože je prázdninového volna tolik, že to nedáme s manželem ani dohromady.
Máte někdo radu, jak z toho ven?