Re: Macesko,

Nemyslím si, že by šlo o manipulaci nebo hru, ale třeba to za tím je a my o tom nevíme. Každopádne vědomě žádnou hru nehrajeme a ani jedna strana se s druhou nesnaží manipulovat. Co mě napadá, že mamka by chtěla, abychom za ní platili, ale nechce si o to říct - to je vyloučeno. Že by mě bavilo se s ní handrkovat a platit za ní a jak píše Maceška dokazovat tak, že už jsem dospělá. To zatím také necítím. Postarat se o ní a trochu jí rozmazlit - to jo. Fakt je nepříjemné tušit, že má hlad a nechce si dát.

Navrhuješ dodržovat pravidlo, že kdo zve ten platí. Jenomže na tom se s mamkou dohodnout nejde, nedodržovala by to. Řeknu:ráda bych tě pozvala, nebo zvu tě a nic to nemění na tom, že řekne, ne já zvu tebe, bude chtít platit, atd. atd. A předem se domluvit na pravidlu: že kdo zve ten platí ? to zase uslyším: já ti to zaplatím, nějak to uděláme... To víš, že jsem to zkoušela legračně i vážně, co na tom. A mám stanovit hranice, dobře jsi velká, když sis neobjednala tak máš teď hlad a 10x to zopakovat ? A takhle jí vychovávat ? Přece nebudu vychovávat svojí mamku a navíc pochybuju, že by to přineslo nějaké výsledky. Párkrát jsem zkusila, dobře věřím ti, že si nechceš nic dát. OK nebyl žádný problém, jen když se ocitnou třeba na stole pistácie, vidíš, že je mamka všechny sní, nebo když nechám třeba třetinu pizzy, řekne já ochutnám nebo já to dojím a pak jí celou dojí. Je mi to nepříjemné, protože rázem mám pocit, že by snědla třeba celou. Já v tom vidím problém, že v životě musela hodně šetřit, a teď neumí utrácet, navíc je jí příjemnější pocit dávat než brát od svých dětí, takže nechce brát. No co s tím mám dělat ? Jestli mi poradíš tak budu fakt ráda. Já to řeším takhle, jak nejlépe umím. Snažit se z toho nic nedělat. A přijde mi to i časté, kolik babiček, maminek "nechce" nic k Vánocům, narozeninám, nechtějí nový svetr, ačkoli ten starý potom už volá...

Jo ještě bych připsala, že to samozřejmě není úplné pravidlo. Dobré řešení také je, pozvat ji k sobě domů, to nemá pocit takového utrácení - naopak ušetříme za restauraci. Takže to dělám, jde přece o její dobrý pocit. Ovšem vždycky to nejde. Mě by přitom víc vyhovovalo nevařit :-)

Hm a jakou hru by hrál můj manžel, to už mě vůbec nenapadá. Prostě mi to pomáhá řešit. Jsem mu vděčná, že spolupracuje :-)