Re: Není to jenom o dětech a vnucích

Ahoj
Taky mám tchýni učitelku a nemáme to spolu jednoduché.Ona se mi snaží někdy taktně,někdy méně taktně radit a já mám co dělat-občas,abych na ni nezačala hystericky ječet,že už nejsem malá.V poslední době to řeším tak,že ji vyslechnu,pak,za chvíli,aby to nebylo moc nápadné se omluvím,že musím jít např. na malou a musím být chvíli sama.Zanedlouho se vrátím,věc je "rozdýchána" a já jsem v pohodě-většinou.
Největší oporou je mi manžel,který zásadně v ničem s maminkou nesouhlasí,bohužel už není ani taktní a tak to skončí,že se pohádá za mně.
Naše děti ji milují a já se snažím jim ten vztah nekazit.Pozoruji,ale,že jedno je docela povahově po ní,tak to tedy budu mít hořkou pubertu a mám se na co těšit!
A taky se člověk doví od dětí,třeba jak jsem jim před cestou k babičce neumyla botičky,nebo-"mami babička říkala,že mám flek na mikině,apod.
Jinak se celkem respektujeme.
S mojí vlastní maminkou problémy nemám,a když něco řekne a mně se to nelíbí,a to je málokdy,dokážu ji "odpálkovat".