Re: Macesko,

No pozvat maminku do restaurace v mém případě ještě zdaleka není výhra.
Moje maminka sice se mnou jde, báječně si pokecáme, ale za žádnou cenu za sebe nechce nechat zaplatit a často také nechce nic jíst a nic pít.
Naučila jsem se objednávat prakticky pro dva, když je to na stole, tak to pak všechno sní. Nevýhoda je, že se ne vždy trefím do toho, co by si dala. Manžel už mamku také zná (svoji tchýni má velice rád) a když jdeme ve třech a moje maminka prohlašuje, že ona jen ten černý čaj, manžel už objednává prakticky pro tři - např. pro sebe hladovce (což není vůbec pravda) 2 jídla a pak se o to podělíme, nebo si já vymýšlím předkrmy a dezerty a mamka to pak "dojídá".
Často se se mnou mamka přetahuje o peníze a stále mi něco dává a už jsem si SKORO zvykla i na to, že mi dává před kamarádkami nebo kolegy v práci 1,50 za rohlík, který u mě snědla. Nepomáhá to, že jsme fin. v pohodě, nepomáhá to, že mi to vadí a bolí, nepomáhá NIC. Prostě to musím vydržet. V současnosti si říkám, miluj jí takovou jaká je a vybuchnu prakticky tak při dvacátém "placení rohlíku", ale občas to fakt nevydržím. To placení pečiva a podobných maličkostí před lidmi je opravdu nejhorší. A když nemá peníze u sebe, není to pro mne žádné vítězství, je mi nahlas slibováno řádné vyúčtování a uhrazení :-)
No i tak jí miluju a znova a znova jdema do restaurace si pokecat a předvést personálu krkavčí dceru.