Obdobné zkušeností - záleží na účitelovi

Chtěla bych napsát o svých zkušenostech s hraním na hudební nástroje. Mám 8-letou dceru. Od svých necelých 5 let zacala hrat na houslicky, docela náhodou a vůbec neplánovaně. O učiteli jsme nevedeli zhola nic, šli jsme do toho po hlavě.Taneční kroužek z důvodů nástupu paní účitelky na MD byl zrušen a příspěvek se bud vracel nebo byla možnost se převést na jiný obor. A známá paní účitelka se jednoduše zeptala, a nechcete zkusit housličky? Šli jsme za panem účitelem a zkusili to. Hraje již 5. rokem, není to vůbec jednoduché pro ni ani pro nás, ale výsledky jsou vidět a slyšet. Je hodně na rámcem školních osnov, zůčastňuje se různých i mezinárodních soutěží.Účitel ji chválí i když je velmi skoupý na pochvalu, ne že by nebyl hodný, ale právě naopak, protože hodně vyžaduje a ví, že na to má, a proto ať se snaží ještě víc. A malá se snaží, i když jsou i horší dny, kdy se jí moc nechce cvičit. A pak řeknu, že půjdeme za účitelem a ona se rozzáří a strašně se těší, a tajně si moc přeje, že ji pochválí. A když ji vynádá, že horší to už byt nemohlo, tak popadne housle a cvičí a cvičí, aby se zlepšila.
Shrnu to, máme štesti na účitele, je nejlepší v celých Čechách, má to opravdu potvrzený na různých diplomech, a my máme štesti, že si nás všimnul a věnuje se malé s nadstandartní péči, jako správný účitel. Je to především v účiteli. Máme strach, aby ho nepřetáhla Praha, protože pák nikdo nás (jí) tolík nenaučí. Bezesporu hudební sluch je důležitý, o talentu už vůbec nemluvím, protože jak říká náš účitel, talent je 3% nadání a 97% dřiny. A to, že dítě první hodinu kouká z okna, tak to mi přijde normální,(maminka očekávála, že se dítě vrhne k nástroji a vyluzuje symfonii?) spíš mi příjde divné, když rodiče na základě tohodle závěru unáhleně a předčasně se rozhodnou třeba nenávratně špatně.
Je to můj názor, i když možna trochu zmatený.