Re: Baví/nebaví

Fakt, všechno je trochu pravda. Mám zkušenost sama se sebou, s dcerou i synem. Jakožto celkem nadané dítě jsem byla přihlášena na klavír a poslušně chodila, i když cvičení mi žádné potěšení nepřineslo. Maminka mne ale přidržela a dokonce trochu podplácela, abych cvičila, během let se mi klavír zalíbil (hlavně mne ale zachránilo, že jsem si sama hledala doprovody k písničkám) a dokončila jsem 7letý cyklus. Netušila jsem, že mne jednou tohle bude živit - a vidíte, jsem úča na 1. stupni a ještě vedu sboreček, takže zpíváme pořád.
Moje paličatá dcera si nevážila ani úžasné soukromé mladé učitelky a v 10 letech s klavírem praštila - ale teď doufá, že se jí k tomu podaří vrátit. Vidí a slyší totiž ve škole spolužačky.
A 8letý syn? Určitě talent má, ale chodit na klavír nechce - víte proč? Kluci ve škole se mu smějí! Nicméně doufám, že to vydrží a časem se bude smát on jim nebo tak nějak.
Obecně - fakt stojí za to vydržet, pokud Vaše dítě není extrémně natvrdlé a nebo Vás to časově nezničí. My jsme z tohoto důvodu např. opustili fotbal, protože jsem neměla čas ani sílu jezdit 3x týdně na trénink, ambice taky žádné. Ale kluk chodí do cyklistického kroužku a celkem je spokojen, takže za to by ten klavír vydržet mohl. Mimo jiné má kupodivu dost vnímavou, chápavou a trpělivou učitelku.
Tak všem držím palce!