Učitel

Já si myslím,že hodně velký podíl na této záležitosti má učitel, někdy věk dítěte.
Mám desetiletou dceru,která od školky střídala kroužky ja špinavé ponožky, už od školky(výtvarný kroužek, kroužek dovedných rukou, balet, sportovní hry, keramika, angličtina,němčina..)....
Nejdřív tam hrozně chtěla, byla nadšená a za pár týdnů ji to přestalo bavit. Když se takto stalo s třetím kroužkem, řekla jsem jí, že když si něco vybere, musí si to dobře rozmyslet,protože tam bude rok chodit.
Vybrala si další kroužek a zbytek roku se tam nutila chodit. Byla jsem z toho otrávená zrovna tak jako dcera.
Chodí od první třídy do hudební třídy, mají dvě hodiny týdně sbor a 4 hodiny hudební výchovy. Od školky hraje na flétničku, nikdy ji nenapadlo si doma zahrát jen tak pro radost,vždy cvičila proto že musela.
Až ve třetí třídě se stala změna. Dostali nového pana učitele, který v dětech probudil lásku k hudbě.
Pak chtěla hrát na klávesy. Je to dost nákladné, pořídit klávesy,ale děda pomohl a já se děsila zapomenutého osudu kláves. Nic takového se však nestalo. Dcera na klávesy denně hraje, ne proto,že musí,ale pro radost! Hraje si i na flétničku a moc ráda.
Učí se nové písničky, brnká melodie z reklam....a chodí ještě do základní umělecké školy, kde měla štěstí na dobré učitele(zatím jsme vystřídali dva),kteří ji nenutí hrát etudy,ale pěkné písničky,které letí a ještě si může vždy ze dvou nebo tří skladeb vybrat,co se chce učit. Což je myslím prima přístup!