Re: samo to nejde

Báro, plně s tebou souhlasím. Dcerka začala loni v září chodit na klavír, baví ji to, ale cvičení jí musím vždy připomínat. Někdy má období, kdy prostě vůbec nechce a jsou řeči, jindy si sedne sama a písničku dvě si přehraje. Zatím nějaký nátlak nevyvíjíme, hlavně že se jakžtakž orientuje v notách, co se naučila. Je nám ale jasné, že asi za pár let ji budeme muset trošku "násilím" přidržet, protože známe děti - málokdy je něco zaujme na strašně dlouho. Chvíli je to tohle a chvíli zase něco jiného, koneckonců prošli jsme si tím všichni. Myslím si, že nejdůležitější ale je otevřít dítěti vrátka do světa hudby. Buď to půjde, dítě se chytne a třeba půjde na konzervatoř, kde bude šťastné nebo bude "pouze" hrát pro radost sobě a ostatním třeba o Vánocích a bude šťastné stejně. Neznám nikoho, kdo se někdy učil na hudební nástroj, aby by se na to zpětně díval s takovým odporem, že se ho v životě ani nedotkne. Většinou tam slyším takové povzdechnutí "tenkrát mě to nebavilo a teď jak bych byl rád, kdyby mě naši u toho víc přidrželi, dneska mi to chybí". Prostě dítě dostane tu možnost se něco nového naučit a budoucnost sama ukáže, jak to dopadne dál. Upřímně, kdybych v budoucnu měla děti nechat dělat jenom to, co je baví, asi by to s nimi nedopadlo nejlíp, o pubertě víme svoje.