s obdivem....

milá paní pisatelko, vzhlížím k Vám opravdu s úctou a velkým respektem. Váš příběh mi vehnal slzy do očí. Jak jste sama napsala, i Vy sama jste měla malý či nemalý podíl na vzniklých problémech. Samozřejmě nemluvím o té zákeřné nemoci, ale o problémech ve vztahu. Důležité je, že víte, proč jste spolu, proč jste si muže vzala a že bojujete. Jiná by ho asi opustila. Z příspěvku jde cítit láska, možná jí zbylo "pár kapek" ale láska k muži Vám zůstala. Jak jinak si vysvětlit tu velkou sílu bojovat, nevzdat se a vrátit se ke starým všedním dnům a mnohé přitom změnit k lepšímu.
Přeji vám mnoho sil, hodně úsměvů a pokroků k lepšímu. Určitě budete jednou šťastná rodinka.
Posílám štěstí...a opravdu smekám před Vaší sílou a odhodláním.