Re: v dobrém i zlém

Petře, Jetti, Lenko,

nedá mi, než reagovat na Vaše příspěvky.
Petře,
chápu, co myslíte útokem na mužské ege, nicméně myslím, že je mezi námi spousta žen s onemocněním prsu či tzv. ženských orgánů, ev. žen, které nemohou počít dítě. Vůbec nechci bojovat o to, kdo je na tom z hlediska svého pohlaví hůře, je to zkrátka život, ne útok na ego a pokud to tak někdo cítí, měl by se s tím vyrovnat především on sám nebo na druhé straně mít pochopení i pro své rodinné příslušníky - damoklův meč nad ženami visí od 35 let téměř neustále (vyjádřeno percentuálně). Nijak tím nechci zlehčit nemoc Lenčina partnera. Bohužel ale z jejího vyprávění mám pocit, že nad nemocí vyhrála ona, nikoli on (obavy, že se vše vrátí do starých kolejí).
Jetti, Lenko,
také bych ráda věděla, jak s muži typu MACHO pracovat. Mám jednoho doma. Jsem na mateřské - dělám doma úplně všechno úplně sama, ale v poslední době se muž přestal cítit i jako živitel - má problémy ve své firmě, kde je od rána do večera, ale peníze domů nenosí. Chápu, že i tohle je útok na mužské ego - myslím krach firmy - ale nevím, z jakých prostředků mám rodinu živit, šatit, prát, kupovat léky a plínky. Také se snažím o vzpouru, ale asi to neumím. Mého prvního muže jsem opustila ve chvíli, kdy bylo definitivně jasné, že odmítá léčbu schizofrenie a epilepsie. Opustit někoho, kdo doma vůbec nic nedělá, odmítá podniknout jakékoli kroky k přechodnému řešení finanční situace rodiny, než se mu povede líp(návrhy - pronájem jeho nemovitostí, má práce a jeho hlídání, podpora v nezaměstnanosti, prodej nějakých věcí...) , je asi zbabělé. Sám říká - musíme na to být spolu, jen neřekne, jak že to mám dělat a jak dlouho, zda se obejde bez masa, zda mám prát jen ve vodě a jestli zaplatí aspoň poplatky za bydlení. No, sama bych asi uvítala radu a tak jen chci Lence poděkovat za povzbuzení, které její článek vzbuzuje.