Re: s obdivem....

Lenko, velmi Vás obdivuju. Mám doma muže stejné povahy jako je ten Váš. Pochybuji ale o tom, že bychom případnou rakovinu zvládli jako vy dva. I když jste si sama prošla, dá se říct, peklem, tak jste to zvládla. Bohužel je to ale taky dáno tím, že muži se chápou jako páni tvorstva a tak jejich dočasná nedokonalost vzbouzí velku vlnu agrese a vzteku. Mají vztek sami na sebe, ale přenáší to na druhé. Je pro ně velmi těžké přiznat, že jsou momentálně k ničemu, i když tomu tak není. Přeji Vám i dcerce spoustu krásných zážitků strávených společně s tatínkem a gratuluji Vám ke tchánovi, protože asi jen málokterý tchán dokáže svému synovi domluvit a pro muže je velký problém pochopit, jakou oběť žena podstoupí, když se rozhodne porodit a vychovat dítě, ač to dělá velmi ráda. Držím palce, ať vám i poslední cyklus dopadne dobře a rodina dostane nový a hlavně ten správný směr. J.