I zázraky se někdy dějí

Dobrý večer, když čtu Váš příspěvek uplně se vžívám do Vaší situace, protože úplně toto samé jsem prožívala s mým bráškou, který onemocněl úplně stejnou diagnózou i postup léčby probíhal úplně stejně.A proto se podělím s Vámi o krátký příběh. Mému bráškovi bylo 24 let a bohužel neměl ani svou vlastní rodinu a protože vše proběhlo tak rychle, že v situaci které byl nedokázal si ani uvědomit, že by už nemusel mít děti a sperma si nenechal zmrazit.Vaším příběhem jsem až dnes pochopila jeho chování v průběhu léčby a po léčbě bylo to naprosto stejné jako u Vašeho manžela.
Je tomu již 7 rok a můj bráška stále nevěřil a užíral se tím, že brzy bude jeho konec a nebude mít ani svou rodinu i přesto, že děti moc miluje a stejně žádná žena si ho s jedním varletem nevšimne. Trápilo mě to moc i mou rodinu a já po nocích se za něj modlila, aby vše bylo jako dřív a několík nocí jsem proplakala jak je život nespravedlivý. Po 6 roce od chemoterapie si můj bráška našel holku a jednoho dne nám oznámili, že čekají rodinu. Dnes je na světě 3-tí týden malá Karolínka vytoužení děťátko a můj bráška se rozplývá štěstím a radostí. Protože jsem maminkou 33 měs. holčičky, která byla také velmi vytoužená po 4-letech vím jaké prožívá teď bráška štěstí.
Vám a celé Vaší rodince přeji od srdíčka hodně zdravíčka a stěstíčka a nezapoměňte věřit,že i zázraky se někdy dějí. Krásný večer z Ostravy Vám přeje Denisa "kéž by žádné zákeřné nemoci a války nikdy neexistovaly!"