Re: Čekal jsem

Působivé čtení - uf, nechtěla bych to zažít. A maminka se s tím poprala myslím ukázkově. Za pár let se možná bude smát, jak běžela lesem ve spodním prádle stopovat potetovanýho chlapíka. (to jen pro odlehčení)

Pavle, chápu Tvoji avizovanou lásku ke včelám a přírodě obecně. Nicméně článek nebyl psán vůbec hystericky - bylo to líčení v obavě o dvě děti (jedno navíc velmi malé), se kterým se maminka setkala prvně a musela ho řešit. Naopak, myslím, že zrovna Tvoje reakce byla mnohem víc afektovaná - proč hned obviňovat všechny čtenářky z toho, že znají přírodu jenom podle křečka či rybiček v akváriu? Strach o dítě obsypaného včelami považuješ za hysterii? Promiň, ale mám z toho pocit, jako kdyby si včelař nebyl - jinak by si snad dokázal připustit, že ta situace je opravdu nebezpečná. A pak by jsi pochopil i kritizovaný nadpis, neboť ohrožené dítě = horor (nebo ne?). Ale pokud včelař opravdu jsi, zajímal by mě Tvůj profesionální názor na věc. Jak řešit danou situaci, připustíš-li, že malé dítě může nechtěně šlápnout do hnízda? Zůstat stát? Utíkat? Strhávat oblečení? Tvá rada bude cenější než litanie nad hysterickými matkami.

Mého syna první vosa ďobla rovnou do krku ve 14m. Podotýkám, že se to stalo na výletě v Praze, kdy klidně seděl v kočárku, nikoliv na zahradě, kde do té doby běhal bosky mezi všelijakým hmyzem. Taky mi trnulo, protože jsem nevěděla, jestli bude alergický či ne. Naštěstí ne.