Re: Čekal jsem

Ahoj Pavle,
za prvé proti včeličkám nic nemám osobně, medík si na chleba taky mažem. Ale těžko se dalo ovlivnit, aby jim Honzík do hnízda nešlápl.Je mi jasné, že je dost naštval. Rozhodně jsem jim to nepřála a ani přát nebudu, dokonce po tom, co nás popíchaly:-).Dotyčné včelí hnízdo nešlo vůbec vidět, bylo pod listím.
2. Asi nevysvětlím 22měsíčnímu dítěti, že včely jsou hodné a užitečné,to si nechám na později.Plus to, že při neopatrném zacházení jsou taky nebezpečné pokud dovolíš. A to , že je to zdravé, myslím tak malé, bolestivě popíchané dítě rozhodně nepochopí.
Jsem , ale taky ráda jako ty, že si z toho kluci žádné větší trauma neodnesli. Míním totiž do přírody chodit dál a vychovávat je k lásce ke všemu živému. To, že se já hmyzu bojím, neznamená , že ho likviduji na potkání. Kromě rybenek na záchodě!!!
Já opravdu alergická jsem. V dětství jsem opravdu málem přišla o život na jediné bodnutí do obličeje. V pozdní pubertě se mi reakce na včely podstatně zmírnila. Rozhodně už se o život nebojím:-), jen mám bolestivé, horké otoky, které trvají klidně i čtrnáct dní a pak po nich zůstanou velké podlitiny.
Nemohla jsem , ale tušit jestli náhodou Honza nebude mít stejnou reakci jako já v dětství, proto jsem byla opravdu vyděšená.

Hysterická jsem byla. Ono když na vaše jediné , milované dítě bodá roj včel, rozhodně nezůstanete v klidu. Ale kromě prvních pár vteřin jsem se myslím chovala docela racionálně, ono nic jiného se taky dělat nedalo.

Dneska už taky se ségrou žertujeme, že jsme v podstatě prodělaly léčbu revmatismu.
Jo a kdyby se nám opravdu stalo něco tragického, nenazvala bych žlánek tak dramaticky.To bych snad ani nic nenapsala. Nicméněto ovšem horor to pro mě opravdu byl.