Re: Tak trochu cynik ...

Nezlobte se na mě, Pavle, ale připadáte mi tak trochu jako cynik, otrlý, bezohledný člověk, navíc závislý na své "vševědoucí" mamince. Jak už tady psalo hodně matek, já sama bych postupovala stejně jako pisatelka. Přestože mám 3 děti a jsem už na leccos zvyklá, tato situace mně připadá dost hororová a věřte mi, NEJSEM hysterka.
Můj děda choval taky včely a když mi byly 2 roky, utíkala jsem z kopce s radostí za ním. Děda byl zrovna naneštěstí u úlu, kde odchytával roj. Roj se samozřejmě vrhl na mě a já jsem dostala nespočítaně žihadel po celém krku. Nejspíš jsem omdlela, protože si víc nepamatuji (jenom si vybavuji dědu, jak mává rukama a křičí, ať za ním neběžím). Podotýkám, že se to odehrálo na pasekách, tedy daleko od vesnice, natož od nějakého zdr. střediska či nemocnice a navíc v 60. letech, kdy skoro nikdo neměl auto. No, musím říci, že nakonec všechno dobře dopadlo i nejspíš zásluhou mojí babičky, která mi na krk dala uvařené brambory ve slupce, pomačkané a zavázané v šátku.
Dnes už tuto historku zná celá moje rodina, ale věřte mi, nic mi v hlavě neutkvělo více, než tato příhoda a to přesto, že mi byly pouhé 2 roky! Plně chápu divoké sny obou klučinů a jsem jen ráda, že jsou všichni v pořádku.