Raduš

Jo my se tomu smějeme už teď. Já jsem zachránila z oblečení jen mikinu, do které jsem zabalila Honzu, sestra bohužel jako lesní žena neměla podprsenku, takže to pro ni byla první lekce, že už by ji ve čtyřiatřiceti měla fakt začít nosit:-))) Vesnice kam jezdíme je malá, takže podle reakcí z místní hospůdky už teď víme, že jsme se zapsaly do místní kroniky opravdu tučným písmem. A chlapi najednou začali jezdit více do lesa:-).
Ráda se zasměju tomu, že jsme běhali po lese jako adamité, ale až teď když už je jasné , že kluci jsou v poho. No ale , když potkám někoho z místních a on se uculuje, moc příjemné mi to není, chápeš:-))