Re: Všechno je trochu složitější

Radko, uvažuješ scestně. Třeba právě v tvém příkladu naopak všichni předpokládají, že maminka všechno zvládne, tak se jí tam přece nebudeme plést.
Co je na tom divného říct si o pomoc. Naučila jsem se už dávno, že požádat někoho je stejné, jako nepožádat nikoho - žádá se vždy adresně. např. - dojděte někdo prosím pro prádlo - a mohu si být jista, že nedojde nikdo, u nás v domácnosti totiž žádný někdo nebydlí, musím to konkretizovat. Já raději o pomoc přímo požádám, než abych pak bědovala, že mi nikdo nepomohl. A stejně to učím i děti - potřebuješ pomoci? Druhý to nemusí tušit, tzn. že je to potřeba říct a přímo někoho o pomoc požádat.
Já jsem zase citlivá a řeči typu - já myslela, že vás to napadne. Okamžitě mě napadá - myslet, znamená hov.. vědět. A nahlas říkám - nemáš myslet, máš mluvit, od čeho je pusa, nejsem jasnovidec, abych věděla, co si zrovna myslíš.