Jak je to s pomáháním

Na muže a děti, zejména chlapečky, se zkrátka musí mluvit jako na počítač (přesně, jasně a všechny kroky činnosti uvést zvlášť a ve správné posloupnosti), to je ověřená skutečnost :-). Pokud jde o domácí "pomoc", dodnes se s mužem smějeme představě z jednoho inzerátu, kde byl hledán někdo, kdo bude "bez vytáček spoluvytvářet rodinnou pohodu" a v případě že je požádán o vyluxování, provede tuto činnost s láskou a rád. Občas si tedy vyčítáme - zase nespoluvytváříš, co?

Ale nic není jednoduché: co děláte, když ve víru vaření tak, jak bylo popsáno v jednom příspěvku výše, slušně poprosíte konkrétní dítě, aby prostřelo stůl a strhne se mela:
"Proč já, ať to udělá Honza!"
"Já jsem to dělal včera!"
"Nene, právě že já, já to dělám furt!"
"Já jsem vynesl koš!"
"Já jsem luxovala!" (jednou za uherský rok, pozn.aut.)
"Mamí, ať to udělá Anča!"
"Já budu uklízet stůl!"
"Já uklízet stůl nechci!"
"Ty máš prostřít!"
"Proč pořád já?!"
"Protože seš blbej!"
"Nešahej na mně!"
"Ty seš blbáá"!
"Já tě..."
"Mamííííí..."

Podotýkám v zájmu spravedlnosti, že pokud je požádáno druhé dítě, scénář je totožný.
...
Jsem neschopná matka????