Re: Jeden příklad

mne taky pripada dost drsny trestat skolkovy dite za spinavy obleceni. nasi tohle nikdy nepraktikovali a ja taky nehodlam (zatim ani nemam na kom).
ale za nas to bylo dost bezne- hrali jsme si vsechny deti z okoli a uspinili se. jen ja, bracha a jeden kamarad jsme nikdy za spinave obleceni nedostali, ostatni deti ano. priste jsme si hrali uz ve velmi omezenem poctu (deti, ktere dostaly obzvlast velky vejrez postavaly opodal, baly se sednout a stoupnout si kamkoliv, kde to vypadalo na zaspineni) a vecerni situace doma se u vetsiny kamaradu zrejme opakovala, protoze priste uz jsme si hrali jen 3- ja, bracha a kamarad, ktery taky nedostal... ale jejich rodice dosahli sveho - dite pak uz melo po celem dni venku ciste teplaky, coz vydrzelo dost dlouho, do dalsiho vejrezu. a nejsem praclovek, automatku meli v 80. letech myslim vsichni.

clanek mi pripada rozumny (jasne, ze nic nefunguje 100%), vzdycky je lepsi situace v klidu a pohodlneji resit predtim, nez mohou nastat nez v hysterickem zachvatu pote, co nastanou. to plati myslim v jakychkoli vztazich, nejen ve vychove deti a partnerskych vztazich, tohle plati treba i v pracovnich vztazich, jenze tam to vetsina z nas pouziva jaksi automaticky (skoro na vsechno jsou smlouvy, pravidla, ktera zna clovek predem). otazka je spis, jestli rodice, kteri napr. maji vice deti skolkoveho veku a jsou v mnohem vetsim stresu nez vsichni manazeri dohromady, maji jeste silu resit dopredu vse, co by mohlo nastat.