dovolená nedovolená

Krásný článek a zajímavé postřehy. Jako matka již druhého dítěte se ani dnes nedokážu přestat divit, jak šikovné děti jsou, co vše dokážou vymyslet a čím nás vytočit. Na druhou stranu často koukám na své dítě s otevřenou pusou a úsměvem na tváři, když něco vymýšlí, snaží se říct nové slovo, nebo udělá něco vážně komického. Člověk může být naštvaný jak chce, ale pak stačí jeden krásný úsměv malého dítěte a všechen vztek je pryč. Veškerá únava odejde se vztekem. A když se takových chvil sejde několik a na delší dobu, pak se nedovolená (kdy se člověk stále jen stresuje plačícím dítětem) stává dovolenou (kdy si maminka může odpočinout a hrát si se svým dítkem). My už jsme dávno překročili tu dobu, kdy jsem byla jen unavená ze starostí a teď si užíváme ty radosti. Trvalo to, ale stojí to za to.