Re: Nerozumím

nesouhlasím... my si to říkáme každý den už několik let. Rozdíl a náročná věc je v tom, myslet to tak každý den, neříkat to jako frázi. A že své dítě miluju křičím do celého světa a jsem šokovaná takovou hloubkou vztahu k němu. A rozmělnování to rozhodně není, naopak, je potřeba o tom mluvit!

Kolik matek nechá děti uřvávat do spánku, kojí je striktně po třech hodinách... a nedokáže a neumí ani samy sobě přiznat tu lásku, kterou k němu mají?? Viděla jsem to na dovolené - jeden pár od nás okoukal jak si hrajeme my s naším chlapečkem, jak ho manžel neustále háže do vzduchu nebo drží hlavou dolů, jak ho pořád mazlíme, pusinkujeme, blbneme.... smějeme se.... a z velmi uzavřených lidí se najednou stali rodiče, kteří poslední den své dítě také "vypustili" z kočáru ven. Předtím jen sedělo a sedělo, bylo tiché, zakřiknuté, ale ne tak, že by ho trápili, jen... nevím jak to říct. Ke konci dovolené s ním víc mluvil a hlavně ho poprvé líbali na veřejnosti. Bylo mi z toho krásně i hrozně. Takže, jen houšt.... jen víc lásky dětem...

- a nemyslete si, že svému synovi neumím říct dost, nech toho, to se nedělá nebo to bolí. A trvám na dodržování, což on celkem bere. Ale to s láskou (neopičí) nemá nic společného ani se to nijak nevylučuje - to záleží na tom, jak své dítě chcete vychovat.