Re: Zejména pro If aJáel

Souhlasím s Tebou....
Doma mi manžel říká, že mě miluje - či, že je rád, že mě má - skoro každý den - a mě to potěsí i po tisícé, co to slyším /jsme spolu 8 let/. Snažím se to oplácet. Stejně tak se chováme i ke svým dětem. Rozhodně manžela ani sebe nepovažuji za sentimentálního slabocha.
Oba máme poměrně náročné a dá se říci "kariéristické" povolání.
Nevidím nic špatného na tom, vyjadřovat emoce - a v rodině posilovat právě ty kladné. Myslím, že dnes to i většina psychologů doporučuje - co nejvíce kladných fyzických i psychických kontaktů partnerů a rodičů s dětmi. Emoční otevřenost není přece to samé, co patologická emoční závislost...
Mě ten článek připadá velmi milý.
Já tedy rozhodně v důchodě /pokud se ho dožiji :-)/ budu raději vzpomínat na to, jak mi mažel a děti říkali takové milé "drobnosti" a hlouposti, než
na rodinnou strohost a pracovní úspěchy...
Ještě k tomu Wittgeinsteinovi - nevím, jestli bych volila zrovna jeho citaci, co se mezilidských rodinných vztahů týče: pokud vím, byl to homosexuál - navíc žil v době, kdy jeho orientace byla dosti perzekuována... nevím, zda zrovna on je tedy odborník na rodičovství...
O.F.