Re: Nerozumím

Tak my si taky říkáme, že se máme rádi, častěji než párkrát do roka. Prostě to potřebujeme. Asi jako úsměv nebo pohlazení. Možná je někdo chladnější nátury, a pak mu to vadí. Já ale rozhodně patřím k lidem, kteří raději vyjádří lásku jednou navíc, než aby to jednou vážně někomu z mých nejbližších chybělo. Vidím to třeba na vztahu se svým synem (8 let): ve chvíli, kdy jsem s ním otevřeněji a častěji začala mluvit o své lásce k němu (a vůbec probírat téma vzájemných dobrých vztahů), přijde mi sebejistější, něžnější, vyrovnanější - mám dojem, že si víc uvědomuje, že se máme rádi, i když občas dojde k nějaké té slovní přestřelce; ty se pak - zdá se - učí brát trochu s rezervou.
Ale tady se psalo o jakési sentimentalitě. To není tak jednoznačné; myslím, že jsou lidé, kteří se prostřednictvím takových vět ujistí, že tak je to v pořádku: trpět a přesto mít rád - mít rád a být šťastný i přesto, že je tu nějaké strádání. Že je to normální a prosté, únavné a přesto uspokojující a důležité.