Re: Je to tak opravdu všude?? :-(

Hodně taky záleží na tom, kolik máš dětí - moje první mateřská s prvorozeným dítětem byla celkem pohoda. Měla jsem na sebe víc času a chvílemi ubíjející stereotyp jsem si s pomocí rodičů a manžela mohla nabourat jinými aktivitami.
Nyní mám tři děti, rodiče už nemohou hlídat, tchýně je hodně zaměstnaná a jezdí často na chalupu, takže si děti nikdo nebere. Maximálně občas zafunguje manžel a mohu se sejít alespoň někdy s kamarádkami nebo kolegy z práce. Ale jít s manželem do kina nebo na večeři, to je pro mě dávná minulost a to je to, co mi teď na mateřské chybí.
Někde jsem četla, že existuje takzv. SMD - syndrom mateřské dovololené. Stereotyp v domácnosti, výlučná přítomnost pouze dětí a manžela atd. způsobuje nespokojenost a někdy pocit vyhoření, který může vést k problémům ve vztahu partnerů, k odcizení, bohužel taková krize může vést k rozvodu. Ten psycholog měl proti tomu preventivní obranu: udělat si čas na sebe, své koníčky, nebýt pořád "zavřená" doma a nebo jen trávit čas s dětmi na dětském hřišti. Prý alespoň jednou týdně mít odpoledne nebo večer pro sebe.
Chytrá a pravdivá slova. Jen mně se nějak nedaří si z toho vzít příklad, nemá mi kdo hlídat děti.
No nic, musím končit, kňučí mi tu malá, že ji bolí ucho......