Re: Přešně tak

Pavlo, souhlasím s Haluškou - učit není taková legrace. Proto se přece obracíme na profesionály, aby věc, kterou my neumíme, udělali, a to tím nejlepším možným způsobem. Ale logicky pokud se setkáme s neprofesionálním přístupem, jsme rozhořčení - zrovna tak jako když se setkáme s neprofesionálním přístupem u lékařů, zedníků, instalatérů, prodavačů...
Až na to, že práce učitele a lékaře je velice, velice zavazující - oba ovlivňují svým způsobem život jedince. Když se utne zedník, práce se reklamuje; zato když se utne lékař, pacient zemře nebo má doživotní postižení, a když se utne učitel, pokazí výchovné působení rodičů na dítě, případně vypěstuje v dítěti doživotní trauma.
Já sama bych opravdu učit nemohla: nemám tu správnou náturu, trpělivost, hravost. A tak, jaká jsem, vidím, že mu DOBRÁ škola prospívá - vidí jiné děti, že dělají to a to, takže i sám udělá, co je potřeba, ani nemukne - zatímco doma by kolem toho nadělal cirkus a ještě bych kolikrát se svou snahou neuspěla. Ostatně - stane se, že nemají úspěch ani babičky, manžel... takže to není jen ve mně. --- Také s našimi podmínkami bych synovi neuměla zajistit dostatečný pobyt mezi vrstevníky - jednak kvůli dost náročnému dojíždění (bydlíme na vesnici, kde je pro kluky akorát fotbal a nějaká keramika ve škole, takže by si syn nevybral), a jednak kvůli nedostatečnému množství peněz. Škola je proto jediný způsob, jak umožnit synovi pobyt mezi vrstevníky v dostatečném množství času (dva kroužky týdně by ho nevytrhly).
Fascinuje mě způsob argumentace zastánců méně profesionálních pedagogů: když umíte kritizovat, učte doma! a na případný protest, že to neumíme - no tak vidíte, tak buďte hezky zticha. Nevím, jestli bys tak daleko zašla zrovna Ty, ale občas v podobných diskuzích podobně logické vývody zaznějí. Přitom je to jako by lékař místo slepáku vyřízl třeba ledvinu, a na případné námitky by prohlásil - tak si příště operujte sami. Nespokojený rodič má myslím zrovna takové právo dát průchod svému rozhoření, jako by měl onen pacient.