Re: zvžte to!!!

Mám také vlastní zkušenost coby prázdninové dítko narozené v srpnu.... Ačkoliv mě hodnotili jako vyspělou, vzpomínám si, že jsem nestíhala sledovat výklad učitele. Vůbec jsem nechápala, že mám dávat pozor a připadalo mi normální si v hodině česat vlasy nebo si hrát... Vzpomínám si, že jsme se s maminkou hodně učily a zaslechla jsem, jak se rodiče bavili o tom, že asi budu výrazně hloupější :-) než starší sestra a že se nedá nic dělat... Nicméně posléze se všechno upravilo a naopak jsem se stala premiantkou třídy... Ten rok byl dlouhou dobu znát spíše v komunikaci se staršími a vyspělejšími dětmi hlavně ve vypjatějších situacích, nebyla jsem ve správné chvíli dostatečně bystrá, abych věděla, o co jde a i mí učitelé mě hodnotili jako převážně zasněnou :-))) Na gymnáziu a VŠ jsem byla rodičům vděčná, bylo příjemné končit pětiletou VŠ ve věku necelých 23 let a mít tak oproti jiným spolužačkám i dva roky k dobru.. Sama mám květnového chlapečka, do školy se velmi těšil a já jsem si neuměla představit, že bych mu sdělila, že zůstane ve školce, když většina jeho kamarádů jde do školy.. Můj chlapeček byl šikovnější v tom, že školu stíhal bez problémů od počátku, tedy učení. Naše potíže spočívaly v neustálém zapomínání a ztrácení věcí, klíčenek, čipů na obědy, školu zcela v pohodě opouštěl v bačkorkách a v tepláčkách z tělocviku, úkoly si samozřejmě také nepamatoval.. Já vím, že všichni prvňáčci zapomínají, ale tohle bylo určitě v mnohem větší míře..Takže první leta ve škole se nám prodražily kvůli neustálému dokupování poztráceného oblečení a pomůcek a telefonování matkám jiných dětí, co je za úkol.. Po čtvrté třídě se vše srovnalo, teď zápolíme s rozdílem výšky oproti chlapečkům mnohdy více než rok a půl starším...Syn je kromě toho i na svůj věk spíše menší, už jsme se setkali i s náznakem šikany, protože velké chlapečky, kteří si chtějí něco dokázat, přirozeně lákají kluci menší coby terč, takže syn cvičí judo, aby se mohl bránit a nebyl dobrým terčem... Myslím, že časem se časný nástup do školy ukáže být výhodou, třeba kdyby syn později chtěl přerušit školu a rok studovat v zahraničí... Po těch letech pořád nevím, jak se zachovat v případě prázdninových dětí, protože neznám obrácenou stránku mince - třeba to nudění ve školce nebo ztrátu zájmu, jak o ní vyprávějí v pedagogicko-psych. poradnách, tak nevím.. Jsou to jen další dvě zkušenosti, které snad někomu pomůžou při rozhodování