pořád jsem si říkala-mně se to stát nemůže..

pořád jsem si říkala, jak se někomu může ztratit dítě, že mně se to stát nemůže...no a stalo.Je to rok a kousek a synovi byly 3 3/4 roku.Od té doby, co začal sám chodit, se nerad vodí za ruku.

Ten den jsem měla s sebou mamku a zbývala nám asi hodina času, než jsem měla vyzvednout dceru ze školy. Zašly jsme proto do Tesca, že se jen v rychlosti mrknem na pánské krátké kabáty, bylo před vánočními svátky a byl by to dobrý dárek. Já většinou jen stála a koukala na malého,který se tam točil kolem nás. POřád jsem ho upozorňovala, ať se nevzdaluje a měla ho na očích.Byl to mžik, mamka na mě promluvila a já se jen nakrátký okamžik otočila, pak jsem jen viděla lehce se pohupující oděvy na stojanech.Tak jsem hned vypálila za synem, ale už jsem ho nikde neviděla. Začala jsem pobíhat a hledat ho. Vybíhala jsem i před pokladny, protože jsou tam v těch místech jezdící auta a nějaká další lákadla pro děti.Ani tam nebyl. Volala jsem , no spíš křičela a začala jsem brečet. Říkala jsem si, byl to jen moment, přece ho nikdo nemohl odvézt. Lidi kolem koukali , ale nikdo se nenabídl a nepomohl. Běžela jsem zoufalá k informacím, ať mi syna vyhlásí rozhlasem.Celé to trvalo neuvěřitelně dlouhých 15 minut, když už jsem si říkala, že ho nikdy neuvidím a byla jsem úplně na dně, tak jsem v dálce viděla člena ostrahy, jak s ním malý jde za ruku. V tu chvíli jsem se strašně rozbrečela a běžela jsem jim naproti. Pán se mě snažil uklidnit a já nevěděla,jak moc mu poděkovat.Syn se šel projít k nápojům...Když jsem se uklidnila, tak jsem se mu snažila vysvětlit, co udělal. Největší tragédie pro něho byla, že jsem mu za trest nekoupila autíčko. Mojí mamce se ze všeho udělalo špatně a já málem ještě volala záchranku. Synáček vydržel ječet kvůli autíčku asi 1/2 hodiny.

Ale asi po půl roce, když jsme šli spolu do školky, tak mi říkal:"Pojď mami, já Ti dám ruku, abych se Ti už nikdy neztratil".
Teď je to náš každodenní rituál, že si dáváme ruku, abychom se sobě neztratili...

Na ten okamžik nikdy nezapomenu, je to velká noční můra...